close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Před úsvitem

6. díl - Vždycky tu pro tebe budu

22. dubna 2011 v 21:04 | Karolína

Vpadla do dveří se Spikem v závěsu a hned se vydala do obýváku. Angel se skláněl nad démonem v kápi, který seděl svázaný v koutě a výhružně vrčel. Dawn stála opodál a listovala v jedné ze starých knih, které jim tu Giles pro všechny případy nechal.
"Buffy!" vzhlédla hnědovláska s úlevou od knihy "Dobře že jsi tu, Angel chytil toho démona venku, ale nechtěl začínat bez tebe"
"Jak to myslíš, chytil venku?" podívala se na vysokého upíra nechápavě
"Dawn mi řekla o té mapě, tak jsem se šel na jedno z těch míst podívat a jeho jsem tam odchytil" vysvětlil jí Angel "Zrovna hledáme nějaké kouzlo, díky kterému bychom se s ním mohli dorozumět"

5. díl - Znepokojená

13. dubna 2011 v 16:17 | Karolína

"Přestaň už na mě tak civět." Zašklebil se na Angela, který stál opřený o stěnu obýváku a nespouštěl mladšího upíra z očí.
"Promiň, ale tebe jsem fakt nečekal. Snažím se to trochu vstřebat."
Spike si pobaveně založil ruce za hlavou a rozvalil se v křesle, do kterého ho Buffy usadila. "Chápu, musí to bejt pro tebe tvrdý. Tak nejsi jedinej upír, kterýmu se povedlo něco úžasnýho. Zase…" ušklíbl se. Angel se na něj podíval s přimhouřenýma očima, připraven mu stejně kousavě odpovědět, když vešla do místnosti Buffy. Podala kouřící se hrnek prasečí krve Spikovi a sedla si naproti němu. "Spiku, jak-" nedokončila otázku. Blonďák si olízl rty "Jednoduché, lásko. Já, on,"ukázal opovržlivě na Angela "a další dva stojíme proti armádě těch nejhorších pekelných stvoření. A přežijeme."
"Tohle už slyšela." Řekl Angel a položil Buffy ruku na rameno. Spike se při pohledu na ně lehce zamračil. Neměl rád, když na ni někdo sahá. "Spíš vyklop, jak se tobě povedlo přežít." "Zřejmě stejně jako tobě. Bojoval jsem do posledního-"
"To těžko. Poslední hrstku jsem zabil já a tebe už jsem tam nikde neviděl. Myslel jsem, že tě dostali."
"Jo no…" začal se Spike v křesle ošívat "Poslední půl hodinu jsem strávil zabouchnutej v kontejneru."
Angel nedovedl potlačit úsměv. Spike mu byl k smíchu, když tam tak seděl a snažil se dělat dojem.
"No, hlavně že jste oba celý" vložila se do toho Buffy, protože oba upíři vypadali, že nemají daleko ke rvačce. Zvedla se z křesla a sundala si z ramene Angelovu ruku. "Myslím, že půjdu na hlídku."
"Vždyť jsi na ní byla před chvílí" nechápal Angel
"No tak jdu znova!" odsekla mu a bouchla dveřmi. Utíkala, ani pořádně nevěděla kam. Prostě chtěla pryč z toho blázince, všechno si to v hlavě srovnat.
Na hřbitově ji dohonil "Buffy!" slyšela za sebou známý hlas.
"Nech mě být, Spiku," Doběhl ji a chytil za rameno. Otočila se a chtěla mu rovnou jednu vrazit, ale znovu udělalas chybu, že se mu podívala do jeho krásných modrých očí a uvědomila si, jak moc jí chyběly.
"Proč utíkáš?" zeptal se jí klidně "to kvůli mně?"
"Ne. Ano. Já nevím. Je toho prostě moc, já - " zadrhla se, když hledala ta správná slova "bylo těžké smířit se s tím, že už tu pro mě nejsi. A teď se tu jen tak objevíš"
"No tak," pohladil ji po vlasech "vždycky tu budu pro tebe" řekl téměř šeptem a naklonil se k ní. Buffy ale ucukla "Co si kruci myslíš?!" zvýšila na něj hlas. Spike jen stál a nechal ji, aby si na něm vybila zlost. Očividně to potřebovala. "Že si sem jen tak napochoduješ a všechno bude zas jako dřív? Že ti padnu kolem krku? Že, že-" došly jí argumenty a tak ztichla. Spike jen stál naproti ní a sledoval ji. Byla tak krásná. Světlo měsíce se jí odráželo na blonďatých vlasech a ozařovalo její napůl smutný, napůl zoufalý obličej. "Buffy," oslovil ji. Blondýnka se nepatrně zachvěla. Milovala, jak říká její jméno svým sametovým hlasem
"Spiku," přerušila ho a nervózně těkala pohledem z jeho kabátu na svoje boty "to, co jsem řekla, tehdy, v té jeskyni…"
"Podívej, jestli chceš, zapomeneme na to, dobře?" Buffy se na něj lehce usmála.
"Děkuju"
Spike jí úsměv oplatil, otočil se a chtěl odejít.
"Víš, když jsi…odešel…bylo to hrozné. Myslela jsem, že už nikdy nebudu…"
"Překonala jsi to" řekl, ale znělo to až moc tvrdě. Buffy se na něj překvapeně podívala. Věděla, na co naráží "Angel je tu, jen aby mi pomohl. Máme nový úkol a potřebovala jsem pomoct.". Spike zahanbeně sklopil oči a pokýval hlavou "Rozumím. Asi už půjdu." Odebral se k odchodu
"Spiku!" zase ho nenechala odejít. Spike se na ni s úsměvem otočil. Přešla k němu a objala ho tak pevně, až ho to zaskočilo. "Jsem ráda, že jsi zpátky" zašeptala mu do kabátu
"To já taky" odtáhl ji od sebe tak, aby jí viděl do obličeje. Ona měla ruce stále ovinuté kolem něj, nechtěla ho pustit. Znovu se k ní pomalu sklonil a políbil ji na tvář. Buffy se na něj smutně dívala a ani on nechtěl opustit její krásné smaragdové oči. Jejich tichou chvilku přerušil Buffyin mobil. Pustila se Spika a vytáhla mobil z kapsy
"Ano, Dawn?" ohlásila se do telefonu. Chvíli poslouchala a pak rychle odpověděla a schovala mobil zpátky. "Dobře, hned tam budu". Podívala se na upíra, který stál bez hnutí před ní. "Angel něco má. Musím zpátky" Spike pokynul hlavou a rozběhli se k domovu.
*Pokračování příště*

4. díl - Zpátky doma

11. dubna 2011 v 16:51 | Karolína
Tenhle díl speciálně pro Spiffy
Vážně nechápal, proč si na cestu nevzal radši auto?! Mohl by jet i přes den. Takhle se musí schovávat v motelu jak idiot. Nedočkavě přecházel po pokoji a každou chvíli koukal na hodiny. Do západu Slunce zbývala ještě půl hodina. V duchu si představoval, jaké asi bude, až ji zase uvidí? Bude naštvaná? Ohromená? Vrhne se mu kolem krku, nebo mu zabouchne dveře před nosem? Třeba jí to už Andrew řekl, i když mu to výslovně zakázal. To by ho nepřekvapilo. Ale znamenalo by to, že ho nechce vidět. Jinak by ho už přece kontaktovala, ne? Unaveně se rozvalil v křesle. Byl to vůbec dobrý nápad? Vždyť chtěl, aby si ho pamatovala jako hrdinu, který se pro ni obětoval. Takhle bude jen další, co se vrátil. Ale on ji chtěl vidět. Podíval se na hodiny. Patnáct minut. Přešel k oknu a opatrně odhrnul záclonu. Ze Slunce už byl vidět jen zlatý opar. Vytáhl si z kapsy cigaretu, zapálil ji a labužnicky vypustil obláček kouře. Tohle ho vždycky uklidní. Když dokouřil, přešel ke dveřím a po schodech dolů, do garáže. Nasedl na motorku a vyrazil na cestu. Nemusel spěchat. Město už viděl před sebou.

3. díl - Ve skladišti

10. dubna 2011 v 18:03 | Karolína
Ležela na posteli, bylo už po deváté, ale ona nechtěla vůbec vstávat, přemýšlela o snu, co se jí dnes zase zdál. Z postele jí vytrhla až pořádná rána zezdola. Co se stalo?! Zeptala se vyděšeně a se županem a bačkorami na nohou seběhla schody. Hnědovláska klečela na zemi a rychle něco utírala z podlahy. "Ah, Dawnie…" řekla s otráveným hlasem Buffy a začala sestře pomáhat s uklízením. "Nemáš být ve škole?" ptala se.
"Ehm je sobota, vzpomínáš?" odpověděla jí s úsměškem sestra. Buffy se beze slova zvedla a šla zkontrolovat záznamník, jestli náhodou nevolal Giles. "Máte jednu novou zprávu" oznámil kovovým hlasem záznamník.
"Ahoj Buffy, našel jsem něco o tom amuletu. Je to starý keltský znak, jeho význam by se dal přeložit jako Portál nebo Průchod. Nevím to s určitostí, ale bude pravděpodobně ze střední Evropy. Nevím, jak se k němu ta dívka dostala, ale bylo by dobré ji najít. Zatím ti nemohu říct více. Snad to prozatím stačí."

2. díl - Na stopě

8. dubna 2011 v 14:48 | Karolína
"To je opravdu zvláštní" podotkl, když mu vylíčila celý příběh. "Jak ten šperk vypadá?"
"Ehm, neřekla bych přímo šperk, spíš je to takový kámen, ve kterém je něco vyrytý."
"Aha. A jak to něco vypadá?" zeptal se Giles a Buffy by přísahala, že slyší, jak si čistí brýle. "Řekla bych, že něco jako spirála, ne, spíš to bude šnek. Možná vír. A ještě jsou tu nějaký tečky. Já na tyhle popisy nejsem."
"Ne, to zjevně ne." Pousmál se. "asi bude nejlepší, když mi to pošleš k prozkoumání. Když to uděláš hned, do dvou dnů bych to měl mít tady."
"Skvělé! Díky moc Gilesi, já věděla, že na vás je spolehnutí" zaradovala se "Dobrou noc" dodala a položila sluchátko.

1. díl - Pomoz mi!

4. dubna 2011 v 12:00 | Karolína

Propadá se do temnoty, až na dno jeskyně. Všude je jen málo světla a ona klopýtá, vlastně ani neví kam. Najednou celou jeskyni ozáří silné oranžové světlo, vycházející zpoza rohu. Buffy utíká tím směrem, ale najednou se zastaví. Vidí ho. Vidí ho před sebou. Stojí tam v chladném koutě, skrz díru ve stropě proniká sluneční světlo, které se odráží od amuletu na jeho krku. Buffy se k němu rozběhne a chytí ho za ruku, tak jako tenkrát. "Miluju tě" chce mu to říct, ale rty jí neposlouchají. Chce mu z krku strhnout amulet, aby přestal zářit, ale nemůže se pohnout. Úzkostlivě se na ni dívá, jakoby ji prosil, aby něco řekla, aby mu pomohla. V zápětí se jeho obličej i celé tělo začne měnit v prach…
 
 

Reklama