close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Před úsvitem

16. Kapitola - Až do konce (Poslední díl)

9. září 2011 v 12:57 | Karolína
Do sklepa málem spadli, jak pospíchali. Buffy rychle utíkala k prknu, kterým byl zakryt portál a odhodila ho na stranu. Přišli málem pozdě. Zlatý vír, kterým se sem dostali, se jim před očima každou vteřinu zmenšoval.
"Rychle!" zavelela Buffy, chytila Spika za cíp kabátu a strhla ho za sebou.
Točili se ve zlaté záři, bez pojmu o čase či místě. Probralo je až tvrdé přistání v katakombách. Byli doma. Amerika, 21. století.

15. Kapitola - Zlom

29. srpna 2011 v 11:47 | Karolína

Buffy ležela na posteli, sledovala oprýskanou malbu na stropě, ale usnout nemohla. Přemýšlela o událostech, které ji sem přivedly. Pokus zachránit dívku se zvláštními schopnostmi, portál do minulosti i návrat Spika, který znovu zamával jejím životem.
Přetočila se na bok a pohled jí ulpěl na křesle, přes které byl hozený černý kožený kabát. Najednou uslyšela vrznutí dveří. Zavřela oči a dělala, že spí. Poslouchala, jak se něčí boty posouvají po podlaze až ke křeslu, kde se zastavily, slyšela zvuk látky, jak někdo zvedl kabát i tiché syknutí, když dotyčnému vypadl zapalovač a cinknul o parkety. Otočil se, a jak potichu přišel, tak i odešel.
Hned co se za ním zavřely dveře, vztyčila se Buffy na posteli. Zapalovač tu nechal, takže kouřit nešel. Co tedy dělal Spike takhle pozdě v noci venku? Vyskočila, hodila na sebe bundu, do rukávu si zastrčila vždy připravený kolík a potichu vyšla z domu.

14. Kapitola - Časový paradox II.

5. července 2011 v 12:53 | Karolína

Rovnou zamířila ke sklepu a cestou ze sebe svlékala šaty, pod kterými už měla na sobě svoje věci. Na schodech ji zastavil.
"Nejsem si jistej, jestli bychom tam měli teď jít."
Buffy si otráveně povzdychla. "Proč zase?"
"Třeba na druhý straně někdo čeká, aby nás mohl zabít" hádal Spike
"Ale musíme se tamtudy vrátit" vymlouvala mu Buffy. Co měl za problém? Pořad ji zdržoval, měla pocit, že jí to dělá naschvál, aby jí úkol sabotoval.
Spike pokýval hlavou a založil si ruce na prsou "Měli bychom jít až později. To tam bude přinejmenším Willow, bude muset dohlídnout, aby se ten portál zase zavřel, vyklidí nám pole."
Buffy se na něj nedůvěřivě podívala, ale musela uznat, že na tom něco bylo a nakonec souhlasila.

13. Kapitola - Časový paradox I.

18. června 2011 v 12:00 | Karolína

Neměli problém dostat se z jejich skrýše až sem, na malý dvůr ohraničený domy, v jednom z nichž měl starý muž bydlet. Spike tiše zaklepal na jedny z dveří a pro jistotu se rozhlédl, jestli je nikdo nesleduje. Téměř ihned byli vyzváni, aby vstoupili. Blonďák se škodolibě usmál. Dědka určitě ani nenapadalo, že si zrovna pozval do domu upíra. Smích ho ale přešel hned, jak vešel do úzké předsíně. Na obou stranách vysely asi čtyři různé kříže a na poličce u botníku stála vedle lahvičky se svěcenou vodou i opřená kuše.
"Sakra, tenhle chlápek je ještě větší magor než Giles" ulevil si upír a Buffy ho hned šťouchla loktem do ramene, protože se před nimi právě objevil Morgan. Usadil je do křesel zatemnělé místnosti s krbem a natáhl ruku pro přívěsek.

12. Kapitola - Nositelka času

26. května 2011 v 15:37 | Karolína
Opět kratší díl, pardon
Čím více mu popisovala svůj příběh, o tom, že je přemožitelka, že medailon má od dívky, kterou unesli démoni až po portál a návrat časem, mračil se Morgan čím dál víc. Přívěsek stále převracel v ruce a přecházel po místnosti, zatímco Buffy stála u zdi a pozorovala ho. "Říkala jsem, že mi neuvěříte,"

11. Kapitola - Kostelník

20. května 2011 v 14:42 | Karolína
Poprosila bych vaše názory! Děkuju moc všem co si přečtou :)
Buffy otevřela oči do sluncem zalitého pokoje. Líně se protáhla, ale pak si to uvědomila. Slunce. Spike! Vystrašeně se podívala vedle sebe na postel. Nebyl tam. Naštěstí se vedle ní na polštáři neválel ani žádný prach, takže musel být v pořádku. Rozhlédla se po místnosti. Spike seděl v protějším rohu v křesle a pobaveně ji pozoroval. Buffy si prohrábla rukou vlasy "Dobré ráno" pousmála se s úlevou.
Spike se beze slova zvedl, přešel k oknu, opatrně zatáhl tmavý závěs a sedl si vedle ní na postel.
"Byl jsi tu celou noc?" zeptala se Buffy pro ujištění. Všimla si, jak na okamžik zatnul při té otázce zuby, ale místo odpovědi jen pokývl hlavou. Věděla, že lže, ale nechtěla ho zpovídat. Nedokázala si představit, co teď asi prožívá, když se vrátil do doby svého smrtelného života.
"Jak dlouho jsi tu takhle seděl?"
"Už chvíli."
"Tos neměl nic lepšího na práci? Třeba pátrat po tom Morganovi?" zeptala se Buffy žertem, ale vyznělo to až moc tvrdě. Spike se při její výtce postavil, z kapsy u kalhot vyndal papírek s ledabyle naškrábanou adresou a odpověděl na její překvapený výraz "Asi bude lepší, když půjdeš sama, je den a stejně by mě asi nepozval dál."
Buffy opatrně vešla do kostela a musela si dávat pozor, aby nezakopla o své dlouhé šaty. Kostel byl velký, zdobený a prázdný. Mše ještě nezačala, bylo moc brzy a ani varhaníci ještě nedorazili, aby si zkusili noty. Stáhla si z hlavy kápi od pláště, který měla přes sebe přehozený a kvůli kterému vypadala jako Červená Karkulka.
"Hledáte někoho?" uslyšela seshora chraplavý hlas. Podávala se tím směrem a na ochozu spatřila starého muže, mohlo mu být tak osmdesát.
"Ano, já, hledám Morgana."
Muž se na ni podezíravě podíval "Počkejte dole," řekl a zmizel ve dveřích. Za chvíli už stál vedle Buffy. "Kdo vás poslal?"
"Jedna cikánka z trhu. Poradila mi ho navštívit. Nevíte, kde ho najdu?"
"Já jsem Morgan" pronesl starý muž tiše a pokynul jí, aby ho následovala dozadu. "Kdo jste? Předpokládám, že nebudete zcela obyčejná dívka, když znáte ten trh?"
"No, o magii a tak už něco vím" pousmála se. "Jsem Buffy."
Muž se na ni zkoumavě podíval "Připlula jste z Nového světa, mám pravdu? Tak s čím přicházíte?"
Buffy vyndala z kapsy pláště malý sametový pytlíček a vytřásla si z něj do dlaně medailon. Když ho Morgan uviděl, překvapeně ho vzal do rukou a prohlížel "Odkud tohle máte?"
"Asi byste mi neuvěřil" pokrčila rameny Buffy. Muž se na ni odhodlaně podíval
"Zkuste to"
*Pokračování příště*

10. Kapitola - Noční procházka

12. května 2011 v 15:16 | Karolína
Tak po dlouhé době zase přidávám díl povídky. A chtěla bych vás poprosit o komentáře! :)
Spike se vzbudil uprostřed noci. Blondýnka vedle něj klidně vydechovala a držela se přitom jeho ruky, kterou měl stále obtočenou kolem jejího pasu. Opatrně se jí vysmýkl a pomalu vstal z postele. Vzal z křesla svůj kabát a potichu vyšel z místnosti a zastavil se až na liduprázdné ulici. Jejich dům stál v klidné čtvrti, ve které nebylo zvykem chodit po ulicích po odzvonění půlnoci. Nahodil si kabát a zhluboka vdechl noční vzduch. Nemohl riskovat, že by ho někdo viděl bez jeho převleku, proto se vyšvihl z vozíku stojícího u zdi domu na parapet okna v prvním patře a odtud na střechu.

9. Kapitola - Ozvěny minulosti

3. května 2011 v 16:05 | Karolína
William Pratt byl nesmělý, tak jako vždy, když se snažil převést své city na papír a vytvořit báseň. Lidé o něm říkali, že píše příšerně a dali mu přezdívku Krvavý. Věděl o tom, ale zdaleka ho to netrápilo tak, jako ona - Cecily Adamsová. Nervózně ťukal hrotem pera o sešit, jak se snažil najít správná slova, ale moc se mu to nedařilo.
"Williame?" zaslechl hlas zpoza dveří. V pokoji se objevila jeho matka a vlídně se na něj usmála "Opět píšeš básně, můj milý?"
"A-ano. Tentokrát bude dobrá. Ta nejlepší, troufám si tvrdit. Chtěl bych ji poté, až bude hotová, přednést…jisté dívce."
Jeho matka se usmála, ale trápilo ji, že William nevidí opovržení, které k němu jeho vyvolená chová. "Dobře drahý. Nechám tě přemýšlet." Políbila ho na čelo a odešla. Když zavírala dveře, slyšel, jak zakašlala. Vstal z křesla a začal i s papírem chodit po pokoji. "Mé srdce…"

"Mohl bys tu laskavě přestat takhle přecházet?" obořila se na něj Buffy, kterou jeho nervozita začala vytáčet a založila si ruce na prsou. Stále byli ve sklepě domu, do kterého se dostali portálem. Spike přestal rázovat po místnosti a místo toho začal bezděky zarývat špičku boty do podlahy. Najednou toho nechal, narovnal se a prohrábl si rukou vlasy. Musel se sebou něco udělat. Nechtěl Buffy nijak ztížit její, už tak složitý, úkol tím, že by se tu složil. Konec konců, o nic nešlo. Pak přistoupil k oknu, ze kterého chtěl strhnout dřevěné zátarasy, aby se odsud dostali. Buffy jen protočila panenky, vzala jedno prkno, stojící opřené o zeď, přikryla jím portál a vyšla po schodech vedoucích do přízemí.
"Spiku!" zavolala na něj. Upír se zmateně ohlédl a poslušně za ní přiklusal. Stáli ve velké hale s křišťálovým lustrem a několika stolky s různými starými vázami. Na všem byla malá vrstvička prachu, takže bylo jasné, že v domě už nejmíň jak rok nikdo nebyl.
"Výborně." Dala si Buffy ruce v bok a podívala se na Spika "Nevím, jak přesně starý jsi, ale nežil jsi náhodou v téhle době? Teď by se to totiž docela hodilo."
Spike jen kývl hlavou, zašel do místnosti, která vypadala na ložnici a Buffy ho následovala. Otevřel skříň a začal z ní vyndávat šaty, kalhoty a kabáty a vše postupně házel na jednu hromadu na velkou postel s nebesy, která stála uprostřed pokoje. Když už ve skříni nic nezbylo, začal přehrabovat věci na hromadě a hodil po Buffy jedny tmavě rudé šaty. "Tady. Obleč si je."
"Tohle? Fuj, nikdy" převracela blondýnka v rukou naškrobenou róbu. "Za něco takovýho jsem šla jednou na Halloween a moc slavně to nedopadlo."
"Bohužel, to se teď nosí, takže nemáš na vybranou." Podíval se na ni přísně.
"Fajn." Zašklebila se a zašla i s šaty za paraván.
Spike ze sebe mezitím shodil kabát, kalhoty i triko a oblékl si šedivý žaket. Na hlavu si s odporem nasadil cylindr, který byl ale nezbytný, pokud nechtěl zdejším lidem složitě vysvětlovat barvu svých vlasů. Hned jak si upravil manžetové knoflíčky, vyšla Buffy. Zlaté vlasy jí splývaly na ramena a s tmavou barvou šatů a její světlou pletí tvořily dokonalý kontrast. Korzet obepínal její krásnou postavu a přívěsek, který si dala kolem krku, celý model skvěle doplnil. Spike zůstal na chvíli stát s pusou dokořán. Byla nádherná.
Buffy se na něj usmála "Jdeme?"
"Jasně" zatřepal hlavou, aby se probral a vyšli do tmavého města. "Máš nějaký plán?" zeptal se jí a ze slušnosti pokynul na pozdrav muži, který šel proti nim.
"Nemám. Mohli bychom se zeptat nějaké vědmy, ne?" navrhla, ale když uviděla jeho pobavený výraz, usoudila, že to asi nebude to pravé. Nakonec Buffy souhlasila, že obhlédnou všechna místa, která slouží pro shromažďování nočních stvoření, stejně jako v jednadvacátém století démoní bary. Buffy se tahle doba nelíbila. Byla zvyklá na určitý standard, který tady nebyl, jako například rovnoprávnost, mobily, nebo kalhoty pro ženy. Zato Spike se zde zřejmě cítil jako ryba ve vodě. S jistotou ji vedl ulicemi, jakoby je znal, až jí to bylo podezřelé. Chtěla se ho na to zeptat, když procházeli tržištěm s černou magií, který ležel v zapadlé části Londýna. Spike byl asi metr napřed, protože na rozdíl od ní se nezastavoval u každého stánku, aby si prohlédl roztodivné věci, které prodavači nabízeli a tak na něj chtěla zavolat. Než se stačila nadechnout, popadla ji znenadání za ruku stará vrásčitá cikánka.
"To není tvůj náhrdelník! Kdes ho vzala?" sápala se po Buffyině krku.
"Vím, že není můj, čí je? Musím ho vrátit."
Žena se zarazila "Jdi za starým Morganem. On bude vědět. Najdeš ho u kostela v jižní části města." Řekla tajemně a zmizela v davu dřív, než stačila Buffy cokoliv říct.
"Buffy! Co se stalo? Jsi v pořádku?" ptal se jí starostlivě Spike a nechal si od ní všechno převyprávět. Přemožitelka se chtěla hned vydat na cestu, ale Spike ji galantně upozornil na nadcházející východ slunce a tak jim nezbylo, než se vrátit zpět do domu.

"Spiku, mohla bych se tě na něco zeptat?" Buffy se nesměle posadila na postel, oblečená zas do svých věcí. Spike se na ni nedůvěřivě podíval, ale pak svolil. "Nejsi tu poprvé, že ne?" zeptala se.
Opět jen pokýval hlavou.
"Projížděl jsi tudy na svojí cestě Evropou?" hádala, i když dopředu tušila odpověď. Spike se zarazil. Nebyl si jistý, co jí má odpovědět, nechtělo se mu vylévat jí svoje srdce, nakonec si ale s povzdechem sedl vedle ní.
"Já tu žil, Buffy"
"Žil? Myslíš, jako žes tu trávil pár měsíců, než po tobě zase vyhlásili pátrání?"
"Ne. Tím myslím, že jsem tu žil…jako člověk."
Buffy na něj zůstala koukat. No jistě! Vždyť je Angličan!
"Spiku, já-"
"Jsem v pohodě" postavil se a podíval se na ni. "Měli bychom jít spát."
"Ale je tu jen jedna postel" řekla potichu s očima upřenýma na podlahu.
"No jo, pravda." Poškrábal se na zátylku "Tak já jdu vedle na gauč."
"Ne, počkej," zastavila ho Buffy a cítila se jako idiot "Můžeš…můžeš spát tady. Se mnou" lehla si na půlku postele, čelem od středu.
Stalo se toho tolik, o čem by si měli promluvit, co vyjasnit, ale žádný z nich o tom mluvit nechtěl. Spike si opatrně lehl vedle ní a dával si pozor, aby se jí nedotkl. Dal si ruku za hlavu a díval se na světlé závěsy nad postelí. Snažil se přitom nemyslet na ni, na to, jak rád je jí znovu takhle nablízku. Buffy ležela na boku a domýšlela si, jestli ji Spike hypnotizuje pohledem svých modrých očí, jestli by se jí chtěl dotknout, nebo jestli se od ní drží dál. Pomalu, tak aby si toho všiml co nejméně, se k němu přisunula, až se zády dotkla jeho těla. Bála se, jak zareaguje. Když ale ucítila jak ji objal, spokojeně zavřela oči.
*Pokračování příště*

8. kapitola - Portál

29. dubna 2011 v 16:00 | Karolína

"Buffy!" zakřičel Spike a vrhl se k ní. V mžiku nasadil upíří tvář a prokousl démonovi krk. Chytil druhého za hlavu a zlomil mu vaz. "Jsi v pořádku?" zeptal se jí udýchaně, zatímco odrážel údery dalších tří.
"Asi jo," postavila se rychle "Jak jsi to...?"
"Naštvali mě. Jdi pro tu holku!" zavolal na ni a snažil se stíhat všechny tři protivníky.

7. kapitola - Katakomby

27. dubna 2011 v 17:58 | Karolína
Chtěla jsem vás poprosit o komntáře, klidně i kritiku. Díky moc!
Willow se skláněla nad mapou města, kroužila nad ní přívěskem z modrého krystalu a snažila se vyhledat správné místo, kde by podle informace, kterou dostali od démona, měla být vězněna ta dívka.
"Kdybychom vyrazili hned, už bysme je měli" remcal Spike, zatímco vytahoval zbraně z truhly a Buffy je připravovala.
"Willow ví, co dělá. Asi si neuvědomuješ, jak jsou ty chodby pod městem rozvětvený" obrátila oči v sloup přemožitelka. Spike byl neustále proti. Ať navrhli cokoliv, jemu se to nelíbilo. Nakonec se dohodli na plánu okamžitého útoku. Nevěděli, kdy se démoni chystají dívku zabít, ani k čemu ji potřebují a tohle byl jeden z nejjednodušších způsobů, jak to zjistit. Z kuchyně přišla Dawn s igelitkou plnou zápalek a zapalovačů "Vezmete mě sebou?" zeptala se s nadšením v hlase. Buffy se na ni přísně podívala "To nepřichází v úvahu. Mohlo by se ti něco stát."
"No tak, Buffy. Už nejsem malá. Dokážu se o sebe postarat, navíc, když s tebou nebudu moct chodit, jak se to mám všechno naučit?" Spike i Willow se pobaveně usmáli. Dawnina snaha byla roztomilá, zvlášť když oba věděli, že Buffy nemá cenu přesvědčovat.
Blondýnka se postavila a pevně v rukou sevřela kuši "Ne. Poslední slovo." Krystal, který až doteď kroužil nad papírem v pravidelných kruzích, tak, jak si žádá gravitace, začal po chvíli zářit, vychýlil se z dráhy a špičkou ukázal na místo na mapě. "Skvěle. Tak jdeme, rychle." popoháněla je Buffy "Will, pojď s námi, tvoje kouzla se nám budou hodit." Willow si narychlo sbalila do tašky kolík, krystal a pár dalších magických věcí, hodila si ji přes rameno a následovala Buffy ven z domu. Dawn zůstala stát uraženě opřená o stěnu. Než vyšel ze dveří, ještě se na ni Spike povzbudivě usmál "Neřeš to, pusť si telku a objednej pizzu. Pak ti to budu vyprávět."
 
 

Reklama