
Nenápadně jsem se propletla kolem klábosících spolužaček a zamířila ke své skříňce.
"Ahoj Dawn." Uslyšela jsem za sebou dívčí hlas. Byla to Kirstie, holka o ročník starší. Nesnášela jsem jí a ona mě. "Jak se máš?"
"Fajn, díky." Odpověděla jsem tiše a otočila se zpět ke své skříňce.
" Vážně? Takže už ses dostala přes to sebepoškozování a brečení na záchodech? To jsem ráda." uštěpačně se usmála a změřila si mě kritickým pohledem.
O čem to, kruci, mluví? Jednou jsem se řízla, ale to bylo omylem. A chtěla bych vidět jí, v mé situaci, kdyby se dozvěděla, že neexistuje, a pak jí zemře sestra. I když jen na chvíli.
"Nech mě na pokoji." Zaťala jsem pěsti a snažila se jí nevšímat. Kirstie už se nadechovala k další poznámce, když se za ní objevil Jason. Jeden z nejkrásnějších kluků naší školy. Byl ve čtvrťáku a šílely po něm snad všechny holky.
"Čau," kývnul naším směrem. Měla jsem co dělat, aby se mi nepodlomila kolena, když na mě roztomile mrknul a usmál se. Kirstie na tom byla stejně.
"Jasone, ahoj" Kirsty ho obdařila svým dokonalým úsměvem a přitočila se k němu. Dávala si při tom hodně záležet, aby její ruka co nejčastěji zavadila o tu jeho.
Stála jsem opřená zady o svou skříňku a jen si představovala, jaké by bylo se teď na ni vrhnout a vyškrábat jí oči.
"Copak potřebuješ, že jsi přišel?" mlela dál Kirsty, aniž by Jasona nechala jen nadechnout. " Chceš to probírat tady? Klidně můžeme jít někam do soukromí, jestli chceš, nemusí nás slyšet všichni." Při těch slovech se na mne podívala, jako bych byla jen moucha na jejím předním skle.
"Vlastně," poodstoupil od ní Jason, když se ho snažila odvést pryč, "já přišel za Dawn"
"Jasone, ahoj" Kirsty ho obdařila svým dokonalým úsměvem a přitočila se k němu. Dávala si při tom hodně záležet, aby její ruka co nejčastěji zavadila o tu jeho.
Stála jsem opřená zady o svou skříňku a jen si představovala, jaké by bylo se teď na ni vrhnout a vyškrábat jí oči.
"Copak potřebuješ, že jsi přišel?" mlela dál Kirsty, aniž by Jasona nechala jen nadechnout. " Chceš to probírat tady? Klidně můžeme jít někam do soukromí, jestli chceš, nemusí nás slyšet všichni." Při těch slovech se na mne podívala, jako bych byla jen moucha na jejím předním skle.
"Vlastně," poodstoupil od ní Jason, když se ho snažila odvést pryč, "já přišel za Dawn"
Málem jsem na místě omdlela.
"Hele, nechtěla bys se mnou zítra někam jit?"
Měla jsem co dělat, abych si vzpomněla, jak se dýchá, takže jsem si ani pořádně nevychutnala Kristiin šokovaný výraz. Visela jsem na něm pohledem a zmohla se akorát na němé přikývnutí.
"Paráda," usmál se na mě "Tak zítra?"
Když odcházel, jen jsem se za ním dívala a srdce mi tlouklo jako o život.
Pospíchala jsem ztemnělou ulicí domů. Máma naštěstí odjela ke své kamarádce do jiného města, ale Buffy by se měla z hlídky vrátit každou chvíli a asi by nebyla nadšená, kdyby byla doma dřív, než její mladší sestra.
"Hele, nechtěla bys se mnou zítra někam jit?"
Měla jsem co dělat, abych si vzpomněla, jak se dýchá, takže jsem si ani pořádně nevychutnala Kristiin šokovaný výraz. Visela jsem na něm pohledem a zmohla se akorát na němé přikývnutí.
"Paráda," usmál se na mě "Tak zítra?"
Když odcházel, jen jsem se za ním dívala a srdce mi tlouklo jako o život.
Pospíchala jsem ztemnělou ulicí domů. Máma naštěstí odjela ke své kamarádce do jiného města, ale Buffy by se měla z hlídky vrátit každou chvíli a asi by nebyla nadšená, kdyby byla doma dřív, než její mladší sestra.
Zarazila jsem se, když jsem na protějším chodníku, pod naším stromem, zas uviděla známou postavu. Mohlo mě napadnout, že tu bude, teď už dovnitř bez povšimnutí rozhodně neproklouznu.
"Nikdo není doma." Pronesla jsem uštěpačně kousek od něj. Překvapeně nadskočil a nedopalek mu vypadl z pusy. Byl tak zabraný do šmírování okna mojí sestry, že mě ani neslyšel přicházet.
"Nikdo není doma." Pronesla jsem uštěpačně kousek od něj. Překvapeně nadskočil a nedopalek mu vypadl z pusy. Byl tak zabraný do šmírování okna mojí sestry, že mě ani neslyšel přicházet.
"Cože? Dawn! Co tu děláš?"
"Buffy tu není," Ignorovala jsem ho "ještě hlídkuje."
"Aha," na okamžik se zatvářil zklamaně "No a co?"
"Tak proč tu potom stojíš?"
"Proč ty už dávno nespíš?" vrátil mi a povytáhl jedno obočí
"Zdržela jsem se. U kámošky." Nechtěla jsem mu vykládat, že jsem s ní musela probrat moje zítřejší rande. Jemu teda ne.
"Jasně." Zatvářil se chápavě a podíval se na nebe. "No, asi už půjdu. Byl jsem zrovna na cestě do -"
"A nechceš jít dál?" vypadlo ze mě. Překvapeně se na mě podíval. Bože, co jsem to řekla! Nervózně jsem přešlápla a zastrčila si pramínek vlasů za ucho. "Myslím, trochu mi chybí, jak jsi mě kdysi…hlídal." No, to jsem to zlepšila.
Spike se na mě podíval, napůl soucitně, napůl pobaveně. "Promiň Klíčku, ale s babysittingem jsem skončil." Řekl a měl se pomalu k odchodu.
"To neva." Otočila jsem se za ním "Můžeš pak říct, že jsi mě přivedl domů. U Buffy by sis tím šplhnul." Věděla jsem, že to byl zásah na hlavičku. Obrátil se a zamračeně se rozmýšlel.
"Fajn." V duchu jsem zajásala "Ale jenom proto, abys tu nebyla sama."
Seděli jsme v obýváku a mlčeli. Bylo to už pěkně dávno, co jsme spolu byli sami, bez ostatních Scoobies. Vlastně to bylo dávno, co i Scoobies byli s ním. Po Buffyiném návratu už s námi Spike tolik nespolupracoval. Tedy, ano, pomáhal při akcích, co jsem slyšela od Buffy, i jí na hlídkách, ale už nechodil na "srazy", což bylo vlastně jediné místo, kde jsem se s ním mohla potkávat a on mi začínal chybět.
"N-nedáš si něco k pití?" zkusila jsem váhavě prolomit trapné mlčení.
Nadzdvihl obočí "Pochybuju, že tu máš krev."
Nadzdvihl obočí "Pochybuju, že tu máš krev."
"To ne. Ale třeba bych našla nějakou lahev burbonu."
"Líbí se mi tvoje uvažování, maličká" Vesele na mě mrkl a usmál se "ale vykrádat spíš tvý mamky nebude třeba."
Pokývala jsem hlavou a soustředila se na hraní si s vlastními prsty. Spike seděl vedle mě a bez zájmu si prohlížel věci v pokoji.
"Nemáš ještě nějakou strašidelnou historku?" zeptala jsem se se zájmem. "Myslím, z tvého života, jako jsi mi jednou vyprávěl."
Spike se vedle mě na pohovce zavtěl. "Tebe to zajímá?" Bylo vidět, že ho to potěšilo.
Ano, zajímá. Mám ráda příběhy, které vyprávíš, jak ti při tom svítí oči i to, jak se při nich tak ponoříš do děje, že přestaneš mluvit s předstíraným americkým přízvukem a vrátí se tvůj přirozený, anglický. "Z kluků co se kdy kolem Buffy motali, mám tebe nejradši, víš to?" vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě. Nejradši bych si nafackovala. Nejdřív ho pozvu dál, pod naprosto okatou a průhlednou záminkou a teď se tu div nerozplynu.
"Vážně?" čekala jsem, že se zatváří překvapeně, nebo vylekaně, ale vypadal spíš pobaveně.
"Teda - až po Xanderovi." zkusila jsem zachránit situaci.
Ušklíbl se a podíval na hodiny na stěně. "Fakt bys už měla jít spát."
"Nejsem malý dítě, Spiku."
Už se nadechoval k nějaké kousavé odpovědi, když bouchly vstupní dveře. O okamžik později stála ve dveřích pokoje Buffy. "Dawn, proč nejsi v posteli? A co tu dělá on?" změřila si Spika naštvaným pohledem.
"Jen klid, Přemožitelko, už odcházím" zvedl Spike ruce v obraném gestu a prošel kolem ní ke dveřím. "Zatím, Klíčku." Zavolal ještě, než za ním Buffy přibouchla dveře. Beze slova jsem se zvedla a odešla do svého pokoje. Z okna jsem ještě zahlédla, jak jeho černý kabát mizí na konci ulice.
*Pokračování příště*




To s tím Babysitingem mě vážně rozsekalo , to je teda hláška :D . Zajímalo by mě jestli se Kirstie pokusí jim to rande něják překazit :). Krásný díl .