close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1. Díl: Nepodstatná

15. října 2011 v 10:05 | Karolína |  Zakázané ovoce

Po nekonečné půlhodině jsem zaklapla učebnici chemie.
"Mám hotovo." Usmála jsem se na ostatní, sedící kolem stolu v Magic Boxu. Všichni byli zabráni do starých knih a nevěnovali mi nejmenší pozornost. Až na Anyu, která jako jediná zvedla hlavu "Co? Inventuru?" zeptala se svým bezelstným, trochu přitroublým tónem.
"Ne, úkoly" odpověděla jsem a obrátila se na Willow, sedící vedle mne. "Můžu vám teď pomoct?"
Práci jsem nesnášela, ať už šlo o cokoliv, ale hledat démony ve starých knihách, číst si všechny ty zajímavosti o nich, o tom, co umí a jak jsou nebezpeční, to mě bavilo.
Willow se podívala na Taru, jakoby nevěděla, co mi má odpovědět. "Víš, Dawnie, tohle není moc pro tebe. Teda…už to skoro máme a -" při jejích posledních slovech jsem se podívala na hromadu tlustých knih, která se ještě pořád válela na stole.
"Víš, co? Běž se kouknout, jak to jde Buff s tréninkem, jo?" mrknul na mě Xander. Lehce jsem pokývala hlavou a zvedla se. Jasně, jsem ještě malá na to, abych s nimi podnikala jakékoliv hlídky, zkoumání, prostě cokoliv. Jako by jim ani nedocházelo, že už nejsem dítě a že Buffy v mém věku už taky bojovala s démony a nikdo ji nezaháněl do postele ještě před jedenáctou.



Potichu jsem otevřela dveře zadní místnosti obchodu, kde nechal Giles pro Buffy zbudovat takovou malou soukromou tělocvičnu. Zrovna bušila do boxovacího pytle, zatímco Giles chodil kolem ní a dával všelijaké rady, jak její údery ještě zlepšit. Jakoby to bylo třeba. Už takhle zvládla bez problému nakopat zadek každýmu.
"Buffy?" přišla jsem k ní a dál se zájmem sledovala její trénink "Můžeme už jít domů?"
Naposledy kopla do pytle a podívala se na mě "Dawn, trénuju, nevidíš?" řekla udýchaně
"Jo, já vím, ale už mám úkoly hotový a máma chtěla, abychom dneska přišly brzo." Vymlouvala jsem se. Prostě už jsem se tu nudila. "Fajn. Dneska to stačí, Gilesi" obrátila oči v sloup a začala si odvazovat rukavice.
Doma to nebylo o nic lepší. Ale aspoň jsem měla svůj pokoj, kam jsem se mohla zavřít a přemýšlet. Já se fakt umím "narodit". Tedy, pokud se počítá, že mne před rokem a půl stvořili mniši jako Mystický klíč a šoupli do rodiny Přemožitelky. Celých patnáct let jsem žila v představě, že všechno kolem mě je celkem normální - když pomineme to, že starší sestra zachraňuje svět, její nejlepší přátelé kouzlí a randí s démony a jeden čas mi dělal chůvu upír. Při vzpomínce na něj jsem se podívala na hodiny. Bylo půl jedné, celý dům už spal. Potichu jsem vstala z postele, přešla k oknu a schovala se za závěs. Opatrně jsem vyhlédla na ulici. Stál tam. Jeho černý kabát splýval se stínem stromu, jen jeho světlé vlasy a hořící cigareta byly ve tmě rozeznatelné. Nebylo to poprvé, co jsem ho tu v noci viděla. Vím, proč sem chodil. Stál před domem a pozoroval Buffyino okno, nechápu, že si ho ještě nevšimla. Nebo těch náznaků, bylo naprosto jasné, co k ní cítí, ale vypadalo to, že nikdo jiný to nevidí. Sedla jsem si na parapet a pozorovala ho. Zkoušela jsem si představit, že je tam kvůli mně, tak jako tu pro mě byl před půl rokem, když…když Buffy zemřela, aby zachránila svět, i mne.
Vzpomněla jsem si na noc, kdy se to stalo. Všichni jsme stáli, sledovali její bezvládné tělo ležící mezi troskami před námi a tak nějak doufali, že se probere. Ale to se nestalo. Jak první prolomil ticho Giles "Začíná svítat, měli bychom jít. Xandere, pomůžeš mi."
Seděla jsem a dívala se, jak Anya s Willow a Tarou potichu vyšly ven před staveniště, zatímco Giles si klekl vedle Buffy, pohladil ji po tváři a Xander mu zatím podal svou bundu, kterou její tělo přikryli.
"Jdeme" uslyšela jsem vedle sebe Spikův přiškrcený hlas. Pohled měl prázdný a čelist pevně zaťatou, jak se snažil, aby se mu slzy nezačali koulet po tvářích. Beze slova jsem vstala a následovala ho ven, kde jsme počkali na ostatní. Byla chladná noc a já už byla beztak roztřesená, že stačil malý závan větru a začaly mi drkotat zuby.
Cestou zpět nepromluvil. Nikdo z nás. U domu mě pustil a předal Gilesovi, který mne hned ochranitelsky vzal kolem ramen. Spike se beze slova otočil a odešel. Snažila jsem se zachytit jeho pohled, alespoň jediný, abych věděla, že se na mě nezlobí, že mi to nedává za vinu, ale záměrně se mi vyhnul.
Giles mě jemně postrčil kupředu do domu, kam už před námi vešli Willow s Tarou a Xander s Anyou. Nechtěla jsem jít za nimi, věděla jsem, že sedí v obýváku, všichni jsou zticha, jen brečí a zírají do prázdna. Chtěla jsem utéct. Chtěla jsem běžet za Spikem, poprosit ho, aby mě u sebe nechal, abych se cítila chráněná a v bezpečí, i když už mi teď vlastně nic nehrozilo. Ale hlavně jsem chtěla zpět svojí sestru.
Teď bylo všechno jinak. Buffy byla zpět, živá a zdravá, a zdálo se, že už i překonala svou počáteční nechuť znova žít. Já dál chodila do školy, jako jiné normální holky a ostatní z party se ke mně zas chovali tak, jako před celou touhle událostí - jako bych nebyla.
*Pokračování příště*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Everlinet Everlinet | Web | 15. října 2011 v 10:58 | Reagovat

Nádherné! Dokonale procítěné :) Hrozně se mi líbí jak píšeš Dawn, jakoby to vypadlo ze seriálu.:) Těším se na další díl!:)

2 Karamelka Karamelka | Web | 15. října 2011 v 11:48 | Reagovat

jsou to nádherně vyjádřené city, je hezké, že to píšeš z pohledu Dawn :)) moc se mi to líbí a těším se na další část :))

3 Spiffy Spiffy | Web | 15. října 2011 v 14:47 | Reagovat

Souhlasím s Everlinet a s Karamelkou, dokázala jsem si úplně živě představit "seriálovou" verzi, viděla jsem to před sebou. :) Když někdo takhle krásně píše, jde si to představit celkem snadno.:) Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

4 Willow Willow | Web | 15. října 2011 v 19:26 | Reagovat

Krásně píšeš. Souhlasím s holkama. Moc se těším na pokráčko :)

5 Veri Veri | E-mail | 15. října 2011 v 21:01 | Reagovat

ahojky první díl je úžasný :) na tvůj blog jsem narazila náhodou, a zalíbilo se mi tu :D píšeš fakt moc pěkně :) další dílek co nejdřív prosím :D

6 ibuffyi ibuffyi | Web | 16. října 2011 v 13:37 | Reagovat

Krása nechceš se spřátelit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama