
Do sklepa málem spadli, jak pospíchali. Buffy rychle utíkala k prknu, kterým byl zakryt portál a odhodila ho na stranu. Přišli málem pozdě. Zlatý vír, kterým se sem dostali, se jim před očima každou vteřinu zmenšoval.
"Rychle!" zavelela Buffy, chytila Spika za cíp kabátu a strhla ho za sebou.
Točili se ve zlaté záři, bez pojmu o čase či místě. Probralo je až tvrdé přistání v katakombách. Byli doma. Amerika, 21. století.
"Buffy!" vykřikla radostně Willow, která na ně čekala, jak se domluvili. "Jste oba v pořádku?" shlédla je pohledem a pomáhala kamarádce na nohy.
"Jasně, čarodějko, všechno v cajku" ujistil ji s úšklebkem, zatímco si ometával prach z kabátu a otočil se na portál, který se za nimi zavřel, jako by tam nikdy nebyl.
"Tak povídej" poskakovala nedočkavě Dawn na pohovce vedle své sestry, žádaje nových informací. "Kde jste byli?"
"Dawnie, jsem teď trochu unavená," podívala se na ni omluvně a zachumlala se do svetru. "Nevadilo by ti, kdybych ti to vyprávěla zítra?"
Sestřička se na ni kysele podívala a uraženě se postavila "Fajn. Počkám, až Spike vyleze ze sprchy a zeptám se jeho. On mi to stejně řekne líp, než ty" a odcupitala po schodech nahoru, zanechavše Buffy sedět na gauči a Willow ve vedlejším křesle.
"Tak…?" začala nesměle zrzka
"Co jako?" podívala se na ni nechápavě Buffy a napila se svého čaje
"Však víš…Ty…a Spike…sami spolu, po takový době…" vážila každého slova, aby Buffy nerozčílila. Věděla, jak je jí tohle téma proti srsti. Její reakce ji překvapila. Blondýnka si přitáhla kolena k bradě a zamyšleně odpověděla "Bylo to zvláštní. Hodně se toho mezi námi stalo a … já nevím."
"Co nevíš? Jestli ho…miluješ?" pomohla jí opatrně
"Tak. Teda, mám ho ráda, ale…" nechala zbytek věty vyšumět.
Ani jedna z nich, zabrány do hovoru, nepostřehly Spika, který potichu sešel dolů a zůstal stát pod schody, aby je mohl poslouchat. I jeho zajímalo, co si Buffy o nich dvou myslí, sám nevěděl.
Willow si sedla vedle ní a objala ji. Pamatovala si něco podobného z doby, kdy se zamilovala do Tary a bojovala sama se sebou, aby si to přiznala.
"Buffy, nikdo tě nebude soudit, všichni víme, že Spike je teď jiný, změnil se, má duši. Na druhou stranu, mu nic nedlužíš, nemusíš mít výčitky."
"To je právě ono, víš. Dlužím mu a hodně. Několikrát mi zachránil život, on mi pomáhal v tom nejhorším. Má místo v mém srdci…ale pořád nevím, jestli je to… Láska." Řekla smutně. "Prostě…něco k němu cítím, ale není to takové, jako…jako s Angelem."
Při posledních slovech jeho dosavadní smutek vystřídal vztek. Proč ho musí pořád srovnávat s tím pitomcem?
Naštvaně přes sebe hodil kabát a práskl za sebou vchodovými dveřmi. Chtěl se ztratit, odjet, už ho nebavilo, jak si s ním hraje.
"Spiku!" Uslyšel za sebou. Spíš tak z povinnosti se otočil a dával si záležet, aby to na něm bylo vidět. Jen ať má výčitky, káča jedna.
"Kam jdeš?" zeptala se nevinně. Nemohl si pomoct. Byla to Buffy, sladká jako vždy. Ať se na ni chtěl zlobit sebevíc, hned jak uviděl její smutný výraz, nešlo to.
"Odjíždím"
"Ale - ale proč?"
"Slyšel jsem vás, víš?" V očích se jí zračil zármutek a stud. "Spiku, já-"
"Podívej, Buffy," přerušil ji. "Já nevim, co je s tebou, ale upřímně, už mě to unavuje. Jsem upír. Nestárnu, ale taky nechci prožít věčnost čekáním na to, až se rozhodneš. Fakt sorry, ale já nikdy nebudu jako Angel. I když mám teď duši." Vmetl jí nekompromisně do tváře.
Buffy jen stála a zarývala pohled do země.
"Takže se s tím budeš muset vyrovnat."
"Nechtěla jsem-" začala potichu, tak, že ji sotva slyšel. "nechtěla jsem ti ublížit, nebo tě využívat. Ale je to komplikovaný. Můj život nebude nikdy jednoduchý,"
"Pche. A čí jo?" ušklíbl se
"Prostě si nemůžu být ničím jistá." Řekla a zvedla k němu oči plné slz.
Pohladil ji po vlasech a vzal jí hlavu do dlaní. Palci setřel slzy stékající po tvářích a políbil ji. "Miluju tě, to víš." Zašeptal, pustil ji a napřímil se. "Asi ještě počkat můžu" nepatrně se usmál "Jen mi pak dej vědět." Otočil se a vydal se ulicí pryč.
"Počkej!" zavolala za ním "Jak tě najdu?"
"Však ty víš. Jako za starých časů" mávl na ní a pokračoval v cestě.
Buffy se za ním dívala, dokud nezmizel ve tmě.
"Myslím, že už odpověď znám…" zašeptala a zašla zpět do domu.
*KONEC*
díky všem, co si četli :)





Ahoj, spřátelíš??