
Buffy ležela na posteli, sledovala oprýskanou malbu na stropě, ale usnout nemohla. Přemýšlela o událostech, které ji sem přivedly. Pokus zachránit dívku se zvláštními schopnostmi, portál do minulosti i návrat Spika, který znovu zamával jejím životem.
Přetočila se na bok a pohled jí ulpěl na křesle, přes které byl hozený černý kožený kabát. Najednou uslyšela vrznutí dveří. Zavřela oči a dělala, že spí. Poslouchala, jak se něčí boty posouvají po podlaze až ke křeslu, kde se zastavily, slyšela zvuk látky, jak někdo zvedl kabát i tiché syknutí, když dotyčnému vypadl zapalovač a cinknul o parkety. Otočil se, a jak potichu přišel, tak i odešel.
Hned co se za ním zavřely dveře, vztyčila se Buffy na posteli. Zapalovač tu nechal, takže kouřit nešel. Co tedy dělal Spike takhle pozdě v noci venku? Vyskočila, hodila na sebe bundu, do rukávu si zastrčila vždy připravený kolík a potichu vyšla z domu.
Spike šel setmělými uličkami a bylo mu upřímně jedno, jestli ho někdo uvidí. Chtěl udělat to, o čem uvažoval prakticky od začátku, co se tu ocitli. Přehodil si pás kuše přes rameno, aby měl obě ruce volné k vyšplhání na sud opřený o zeď domu a odtud na střechu.
Buffy se schovávala za rohy domů a snažila se najít vhodnou vzdálenost, aby ji nezahlédl a přitom ho neztratila z dohledu. Počkala, se ztratí za ohybem střechy a následovala ho.
Její slova mu neustále zněla v uších a bodala do srdce jako nože, když procházel noční ulicí. Trhal na cáry své verše, kterým se všichni tak bezohledně smáli. Slzy mu plnily oči, ať se je snažil potlačovat sebevíc. Ztěžka dosedl na balík slámy a tady, v zapadlé uličce, daleko od všech, kde ho nikdo neviděl, dal konečně průchod svým emocím. Seděl zkroušeně a v rukách držel zbytky svých básní.
"Co se stalo cizinci a donutilo ho k slzám…?" Uslyšel za sebou jemný hlas. Překvapeně se otočil na tmavovlasou ženu v dlouhých šatech, která na něj shlížela.
Upír ze střechy soustředěně sledoval dění v blízké uličce pod ním. Když se mladík v ní postavil, podvědomě sevřel pevněji rukojeť od kuše. Bez jediného záchvěvu v obličeji si připravil šíp.
Za okamžik přišla jeho chvíle. Zamířil a stiskl spoušť.
"Ne!"
Kuše vylétla do vzduchu a vystřelený šíp se zabodl do krovu střechy.
"Kurva! Co to děláš?!" vykřikl Spike a sbíral se ze země. Nad ním stála Buffy a šokovaně na něj koukala.
Blonďák se rychle postavil, sebral svou zbraň a znovu se připravil vystřelit. Pod nimi se zatím tajemná dáma lísala k plachému mladíkovi.
"Nech toho!" vykřikla Buffy a uhodila ho pěstí. "O co ti jde?"
Spike ji bez rozmyšlení ránu vrátil "Říkal jsem ti, nech mě!"
"Spiku," naléhala Buffy a chytila ho za rukáv. "ne, nedělej to!" vytrvale odolávala jeho pokusům setřást ji. Pohlédla mu do očí. Byly rozčilené, plné zlosti, ale i smutku. Konečně se trochu uklidnil. Shlédl dolů. Po ženě nebylo ani stopy, jen na zemi leželo bezvládné tělo nepochopeného básníka. Svěsil ruku, ve které držel kuši, a ta mu spadla k nohám.
Buffy na něj nepřestávala hledět, povolila sevření jeho kabátu a stoupla si proti němu "Proč si to chtěl udělat?" zeptala se tiše. Spike vypadal, že ji vůbec nevnímá. Stál a díval se někam skrz ni.
"Proč?" zopakovala svou otázku
"Chtěl jsem ji zabít" odpověděl ledově, s nepřítomným pohledem. "Ty - nemáš představu o tom, co jsem si kvůli ní vytrpěl" při posledních slovech zvýšil hlas
"Nemůžeš ji zabít, nikoho. Změnilo by to budoucnost, Spiku, chápeš?"
Upír se na chvíli zarazil, bylo jasné, že nad tímhle vůbec nepřemýšlel. Buffy se k němu pomalu naklonila a lehce ho políbila. Automaticky jí obtočil ruce kolem pasu a přitáhl si ji blíž, aby polibek co nejvíc protáhl.
"Musíme jít" vydechla Buffy, když se od něho odtáhla a pokynula směrem k nebi, pomalu se barvícímu do žluta.
Spike přikývl a společně se rozeběhli zpět k domu s portálem.
*Pokračování příště*





Mhmm, škoda, že ji nezabil, mohlo by být zajímavé sledovat změny v budoucnosti.
Každopádně jsem trochu pozapomněla, co se stalo v minulé kapitole, takže jsem si ji musela přečíst znovu, přiznávám. Ale stálo to za to.:)