
Neměli problém dostat se z jejich skrýše až sem, na malý dvůr ohraničený domy, v jednom z nichž měl starý muž bydlet. Spike tiše zaklepal na jedny z dveří a pro jistotu se rozhlédl, jestli je nikdo nesleduje. Téměř ihned byli vyzváni, aby vstoupili. Blonďák se škodolibě usmál. Dědka určitě ani nenapadalo, že si zrovna pozval do domu upíra. Smích ho ale přešel hned, jak vešel do úzké předsíně. Na obou stranách vysely asi čtyři různé kříže a na poličce u botníku stála vedle lahvičky se svěcenou vodou i opřená kuše.
"Sakra, tenhle chlápek je ještě větší magor než Giles" ulevil si upír a Buffy ho hned šťouchla loktem do ramene, protože se před nimi právě objevil Morgan. Usadil je do křesel zatemnělé místnosti s krbem a natáhl ruku pro přívěsek.
"Předpokládám, že slečna vám již vysvětlila, o co se jedná" obrátil se na upíra v cylindru.
"Tak nějak." Přikývl a podvědomě si narazil klobouk ještě více na hlavu, aby mu světlé vlasy nebyly příliš vidět. "Ale přijde mi to nějaký divný."
Muž se na něj pobaveně podíval, zatímco Buffy mu věnovala naštvaný pohled.
"Spousta věcí není, jak se zdá" podíval se na něj upřeně muž a v jeho pohledu bylo něco, co Spika donutilo sklopit oči.
"Mohli bychom se vrátit k tématu?" začínala být Buffy nervózní. Podle Willow jim do uzavření portálu zbývalo jen pár hodin a jak už se za ta léta přemožitelství naučila, je vždy lepší mít náskok.
Stařec se opřel do křesla, než stačil cokoliv říct, přerušil je slabý hlásek vycházející zpoza rohu.
"Dědečku,"
Všichni se po něm otočili. U dveří do místnosti stála malá holčička v šedých šatičkách a porcelánovou panenkou v ruce.
"Ah, Veronico," natáhl k ní ruce Morgan a děvčátko stydlivě proběhlo kolem křesel Buffy a Spika a posadilo se mu na klín. "Copak tu děláš?"
"Slíbil jsi mi, že mi přečteš pohádku, než půjdu spát" zamumlala do rudých vlásku své panenky. Morgan se pousmál.
"To je pravda, za chvíli přijdu, ano?" postavil holčičku na zem, aby mohla odejít.
Buffy z ní nespouštěla oči. Světlá barva šatů jí ladila s tmavými rovnými vlasy a šedýma očima. Moment, ty oči! Měla pocit, že už je někde viděla, jen si nemohla vzpomenout, kde. Když odcházela, holčička se na ni podívala a jejich pohledy se na okamžik setkaly.
Buffy se zarazila a zůstala nehybně sedět, dokud dítě nezmizelo za dveřmi.
"Ale, to je - to ona, ona má být -" koktala.
Morgan ji zdviženo rukou naznačil, aby mlčela. "Karty osudu jsou rozdané předem, je jen na nás, které si vytáhneme. Někdy ovšem, si nelze vybírat." Řekl tajuplně.
Buffy na něj nechápavě koukala. Až když se s ním rozloučili a vydali se na cestu k domovu, jí došlo, že věděl, o co se jedná, už když je sem přivedl. Jeho vnučka je tou vyvolenou. A jak lépe ji chránit, než dospěje do let, kdy může přijmout tenhle úkol, než ji mí stále na očích.
"Zvláštní, co? Tyhle časový paradoxy" podívala se na Spika. Ten ji ale očividně vůbec neposlouchal. Neurčitě koukal na cestu před sebou a jen souhlasně zamručel. Něco se jí na něm nezdálo. Celou dobu, co seděli u Morgana, sledoval hodiny nad krbem a nervózně poposedával na sedačce. Něco s ním bylo, ale ona nevěděla co.
"Spiku," oslovila ho. Když ani tentokrát nejevil známky přítomnosti, chytila ho za rukáv a silou ho k sobě otočila. "Co je ti?"
"Nic" vyškubl se jí a upravil pomačkaný rukáv.
"Chováš se divně, tak o co jde?"
"Už jsem ti řekl, že se nic neděje. Co pořád řešíš?"
Buffy se nehodlala tak lehce vzdát. "Hele, něco s tebou je, jestli mi nechceš říct co, fajn. Ale nech si to na doma, nepotřebuju tu teď žádný další komplikace."
Spike se na ni naštvaně podíval. O to jediný jí šlo. O misi. Byl pro ni komplikací, jak řekla. "Jasně," odsekl "dělej, jdem domů." chytil ji za ruku a táhl za sebou, dokud s ním srovnala tempo.





Nádherný máš talent.