
Propadá se do temnoty, až na dno jeskyně. Všude je jen málo světla a ona klopýtá, vlastně ani neví kam. Najednou celou jeskyni ozáří silné oranžové světlo, vycházející zpoza rohu. Buffy utíká tím směrem, ale najednou se zastaví. Vidí ho. Vidí ho před sebou. Stojí tam v chladném koutě, skrz díru ve stropě proniká sluneční světlo, které se odráží od amuletu na jeho krku. Buffy se k němu rozběhne a chytí ho za ruku, tak jako tenkrát. "Miluju tě" chce mu to říct, ale rty jí neposlouchají. Chce mu z krku strhnout amulet, aby přestal zářit, ale nemůže se pohnout. Úzkostlivě se na ni dívá, jakoby ji prosil, aby něco řekla, aby mu pomohla. V zápětí se jeho obličej i celé tělo začne měnit v prach…
Prudce otevřela oči a zamžourala po pokoji. Oknem sem pronikalo denní světlo. Promnula si oči a kořen nosu, posadila se a prohrábla si rozcuchané vlasy. Posledních 6 měsíců špatně spala. Vylezla z postele a přešla ke dveřím do koupelny. Svlékla si pyžamo a stoupla si pod sprchu. Nechala si vodu stékat po těle a po obličeji. Tím se alespoň napůl probrala. Když vylezla ze sprchy, ovázala si ručník kolem těla a druhým si zabalila vlasy. Vyčistila si zuby a zběžně přejela oči řasenkou. V žaludku jí zakručelo. Vrátila se zpět do pokoje, naházela na sebe oblečení, které jí připadlo pod ruku, a vyšla z místnosti. Už přemýšlela o tom, jaký druh lupínků dneska zvolí. Mezitím co vyloučila banánové a rozhodovala mezi jahodou a čokoládou, sešla dolů do kuchyně. "Ahoj Buffy" pozdravila ji vesele její mladší sestra. Buffy s úsměvem pokynula hlavou. "Jak ses vyspala?" Buffy se zamračila, zatímco sypala lupínky do misky. Tuhle otázku jí pokládala každé ráno a ona nikdy neměla náladu na to, aby jí vysvětlovala důvod svých kruhů pod očima. "Celkem dobře"zalhala "Stalo se snad něco?" zeptala se starostlivě Dawn a usrkávala ze svého šálku čaje. "Ne, vůbec nic. Neměla bys jít do školy?"změnila téma a ukázala na kuchyňské hodiny za ní. Brunetka se plácla do čela, rychle do sebe převrátila zbytek hrnku, popadla tašku a při odchodu nezapomněla dát své sestře pusu. "Tak odpoledne."zamávala vesele ze dveří Buffy osaměla. Seděla na židli, nezaujatě polykala lupínky, dívala se do prázdna a zkoušela přijít na význam toho snu, který se jí zdával až nepříjemně často. Zvedla se od stolu a umyla nádobí. Utřela ho, uklidila a smetla drobky z linky. Přešla do obýváku, narovnala potahy na křeslech, ubrus a vyměnila vodu kytkám, co stály na stole. Vzala vysavač a vyluxovala. Pak vyšla do prvního patra, roztřídila prádlo a hodila ho do pračky. Ze sušičky vyndala to, které tam dala včera a odnesla k vyžehlení. Když skončila i s tímhle, vynesla odpadky a sebrala noviny, co jim poslíček házel na zápraží. Znuděně je hodila na stůl a šla si udělat kávu. Těšila se, že bude mít po půl denní dřině konečně chvíli pro sebe. "Jsem doma!" zavolala Dawn z předsíně "A mám hroznej hlad." Posadila se do kuchyně. Buffy si unaveně povzdechla "Něco ti připravím, ale na velký vaření to nebude. Za chvíli mi začíná směna."
Mezitím, na druhém konci státu, se ve svém provizorním bytě blonďatý upír ujišťoval, jestli má zatažená všechna okna. Otevřel si pivo a sedl si s ním před televizi. Gauč byl ještě cítit parfémem té černovlásky, kterou si sem v noci přivedl. Tiše nadával na slunce, kvůli kterému musí zůstat zalezlý jako šváb a bez zájmu přepínal programy. Jeho nynější neživot se skládal hlavně z těchto aktivit. Několikrát týdně sice vyrazil do města nebo na hřbitov, aby nevyšel z formy, ale jinak se boje proti zlu moc neúčastnil. Tenhle způsob, pokud si vzpomínal, začal poté, co společně s Angelem, Gunnem a Illyrií čelili armádě démonů a jiných pekelných stvoření. On jediný jako zázrakem přežil. Nechápal, jak se mu to podařilo. Možná byl opravdu Vyvolený…ale tehdy byl moc vyčerpaný, než aby se o to zajímal a teď už mu to bylo jedno. Potřásl hlavou, aby zahnal tyhle hloubavé myšlenky, rozvalil se na gauč a podal další láhev. Začínaly Vášně.
"Odvedla jsi skvělou práci, Buffy" pochválil ji její nadřízený Phil, když seškrábla poslední spálenou hranolku ze sporáku. Blondýnka se jen lehce pousmála a sundala si směšnou čepici. Proč kruci zase vzala práci v Doublemeat palace?! "Díky, Phile. Můžu už jít?" "Jasně. Ale nezapomeň, že zítra začínáš už ráno." Připomněl jí, tak jako vždy. Buffy mu pokynula na pozdrav a vyšla do nočního města. Zahnula za roh a prošla kolem úzké uličky, ve které se jedna mladá dívka prala s postarším upírem. "Ahoj, Lano" pozdravila ji, aniž by zvedla hlavu a pokračovala v cestě. Dívka zamávala a o sekundu později už před ní ležela hromádka prachu. Lana byla jedna z potencionálních. Vlastně byla přemožitelka. Poté, co Willow předala Buffyinu sílu všem ostatním potencionálním, byl tu větší klid. Will a Kennedy odjely do Washingtonu, aby shromažďovaly další přemožitelky. To samé dělal i Xander v New Yorku. Giles se vrátil do Anglie, aby se zbytkem pozorovatelů založil novou Radu a Buffy zůstala s Dawn tady. S partou byla pořád v kontaktu a i Lana, která chránila tohle město, ji brala jako svého šéfa, i když jim všem už stokrát opakovala, že s tím končí. Nebylo jí už třeba. Svět byl zachráněn a ona mohla konečně žít svůj život. Svůj nudný, stereotypní život. "Ale ale, kohopak to tu máme?" ozvalo se před ní. Buffy překvapeně zvedla hlavu. Pár kroků od ní stál statný upír a vedle něj démon s kápí a velkým ostrým nožem. Ten držel pod krkem mladé dívce. "Holka jako ty by se neměla courat takhle pozdě sama" snažil se jí vystrašit upír "mohlo by se ti stát něco moc zlýho, tak, jako tady týhle" ukázal na dívku a démon jako na pokyn ještě víc přitlačil ostří k jejímu krku. "Být tebou tak si nezahrávám" pousmála se Buffy. "Nechtěl bys, abych ti ublížila, nebo snad jo?" Upír se posměšně uchechtl "Co ty bys mi mohla udělat?" "Aby ses nedivil" Buffy byla skokem u něj a jednu mu vrazila a upír se svalil k zemi. Rychle se k němu sehnula a kolíkem, který nosila ze zvyku stále u sebe, mu probodla srdce. Otočila se na démona a chtěla to s ním rychle skončit, jenže on jen něco zachroptěl a začal pomalu i s k smrti vyděšenou dívkou mizet. "Buffy, pomoz mi" uslyšela přemožitelka v hlavě její hlas. Dívčiny oči na ni úzkostlivě hleděly. Nezaváhala už ani vteřinu a natáhla se po dívce, aby zachránila alespoň ji. Dříve, než ji ale stačila zachytit, se oba rozplynuli a Buffy zůstal v ruce jen dívčin přívěsek. Hlavou jí vrtala spousta věcí. Co to bylo za holku, že slyšela její myšlenky? Proč ji démon unesl, místo aby ji na místě zabil? A co to je za zvláštní znak na přívěsku? Otáčela ho v prstech a pak se rozběhla na cestu k domu. Hned jak vrazila do dveří, vrhla se k telefonu a vyťukala číslo. "Tak dělej, dělej" přešlapovala nervózně, zatímco čekala na spojení. Konečně se na druhém konci ozval známý hlas. "Prosím?" zněl unaveně. "Gilesi? To jsem já" Muž očividně pookřál "Buffy? Oh, jsem rád, že voláš, ale máme tu tři ráno" "Gilesi, je to důležité. Potřebuji vaši pomoc."
Pokračování přístě





Jé,to jsem zvědavá co to bylo za holku a co je ten přívěsek.Píšeš krásně :-) Těším se na pokráčko :-)